Proč Josef Toufar?

Příběh číhošťského faráře je dramatický a poutavý. Jeho násilná tragická smrt vzbuzuje pohnutí a podněcuje otázky, které překračují rámec nezáživné historické faktografie. Dějepisné sešity se snaží tyto různé roviny příběhu zachytit a zároveň zasazuje dění do širšího historického kontextu.

V detailu konkrétního příběhu čtenáři získají živější představu o podobě stalinské církevní politiky, o praktikách StB či o dobové propagandě. Komiks je podněcuje k tomu, aby historické události nahlíželi též z etické a právní perspektivy, aby promýšleli význam příběhu pro současnost.

Příběh mnohovrstevnatě prostupuje českými soudobými dějinami. Netýká se pouze roku 1950, kdy byl číhošťský farář zatčen, vyšetřován a kdy zemřel, ale též pozdější doby, kdy byl případ interně přešetřován, aby nakonec v roce 1968 znovu pronikl na veřejnost. Číhošťský případ se znovu řeší i po roce 1989. Toufarův vyšetřovatel Ladislav Mácha je obžalován a odsouzen. Tělo kněze je exhumováno v souvislosti se snahami české katolické církve o jeho blahoslavení a svatořečení.

Historici dodnes nejsou zajedno v tom, co se v Číhošti v prosinci 1949 vlastně stalo. Pohyb kříže, který stál na počátku dramatických událostí, nemá jednoznačné vysvětlení. Existují různé verze příběhu, které díky nejasnostem a záhadám mnohdy nabývají černobíle jednostrannou podobu, mohou se blížit legendě či mýtu.

Proč sešity?

Při tvorbě komiksu o Josefu Toufarovi jsme se rozhodli pro volnější formát, který se rozpadá do několika listů a souboru pramenů, které jsou určeny k rozstříhání. Jednotlivé obrazy jsou sice označeny římskými čísly, ale jejich pořadí je libovolné. Chtěli jsme vytvořit jakýsi pracovní sešit, který by čtenáře vyzval k tvůrčímu dialogu.

V učebnicích dějepisu je historie často představena jako pevné a jednoznačné vědění, za jehož správnost ručí odborníci. Čtenáři jsou v rolích těch, kteří si mají obsah učebnice zapamatovat. Dějepisné sešity jsme záměrně pojali jako otevřenou pracovní dílnu, v níž se na utváření významu historie podílejí sami čtenáři. Rozvolněná kompozice jim umožňuje, aby s historií pracovali podobným způsobem jako historici. Sami si musí složku uspořádat a sami musí z pramenů získat důležité informace, z nichž poskládají celek příběhu.

Spíše než učebnici se Dějepisné sešity podobají archivnímu kartonu, v němž jsou uloženy prameny, či vyšetřovacímu spisu, kde policisté shromažďují důležité informace a důkazy k případu, který řeší.

Jak s komiksem pracovat?

Práce s komiksem nemá pevně daný postup. Je variabilní a umožňuje pracovat na různých úrovních obtížnosti. Čtyři základní komiksové obrazy nabízejí různé úhly pohledu na události spojené s příběhem Josefem Toufara a „číhošťským zázrakem“. Každý ze čtyř komiksů nabízí nějakou historickou „záhadu” a podněcuje problémovou otázku.

Dějepisné sešity obsahují mapu, která má čtenářům posloužit jako pracovní plocha, do níž si zanášejí zjištěné informace, doplňují mezery a formulují možné odpovědi na problémové otázky. V této souvislosti je pro práci s Dějepisnými sešity důležitá interakce mezi komiksovými obrazy a prameny. Na každý z obrazů jsou navázány faksimile dobových pramenů (nejčastěji tři), s jejichž pomocí může čtenář doplňovat nejasnosti a mezery v příběhu. Souvislost s pramenem je v komiksu naznačena ikonkou dokumentu vždy u konkrétní situace, což by mělo usnadnit interpretaci.

Čtenáři se mohou ztotožnit s perspektivou historika-detektiva, který pátrá v pramenech a snaží se vyšetřit, co se v minulosti stalo a jakou roli v příběhu sehrály konkrétní osoby. Badatelsky a problémově orientovanou práci s Dějepisnými sešity podporují otázky, které na několika úrovních naznačují směr práce. Ke každému z obrazů je přiřazena jedna hlavní pátrací otázka, kterou pak podrobněji rozvíjejí otázky v mapě, přiřazené k místům, kde se odehrály klíčové události příběhu.

Proč prameny?

Dějepisné sešity podporují kritické myšlení o dějinách a rozvíjejí i další dovednosti, které bychom mohli souhrnně charakterizovat jako historickou gramotnost. Takové cíle může učitel účinně naplnit právě prostřednictvím práce s prameny. Čtenáři Dějepisných sešitů se setkávají s historií, která je na rozdíl od té v učebnici dějepisu neúplná a nejednoznačná. Komiks je podněcuje k tomu, aby informace o minulosti hledali přímo v pramenech. Mohou si tak uvědomit, že učebnicové výklady minulosti vznikaly v obdobné situaci. Historik analyzuje prameny a návazně doplňuje mezery v informacích. Když skládá souvislý příběh, tak historické události interpretuje. Čtenáři komiksu musejí obdobně pátrat v pramenech po informacích, aby doplnili nejasnosti v příběhu Josefa Toufara.

Tvořivá práce s prameny představuje důležitou část dějepisného vzdělávání, neboť se zde žáci a studenti seznamují s metodami, jejichž prostřednictvím historická věda vytváří příběhy, jež ovlivňují naši současnost. Badatelsky orientovaná výuka může otřást předpokladem, že historická věda nabízí jen jeden pravdivý výklad minulosti a že historici veřejnosti zprostředkují, co se v dějinách skutečně stalo. Kritická reflexe předsudků selského rozumu otevírá prostor pro podporu a rozvoj historické gramotnosti.

Další podpora?

Příběh Josefa Toufara a „číhošťského zázraku“ je podrobně a z různých perspektiv zpracován v rámci online aplikace Historie 1950: Příběhy jednoho zázraku. Zde uživatel nalezne knihovnu dalších pramenů k případu včetně propagandistického filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení z roku 1950 (režie Přemysl Freiman). V sekci Příprava obsahuje aplikace podrobné instrukce, jak může učitel s tématem pracovat.

historie1950.dejepis21.cz